Společné prohlášení odborných asociací ve školství k naplňování úkolů a cílů vyplývajících z novely školského zákona od 1. 9. 2016

Deklarovanou podporu učitelům k zavádění tzv. společného vzdělávání ze strany MŠMT lze ve světle dosavadních zkušeností považovat za pouhou proklamaci.

1. Aktuální situace ve školství a vývoj školské problematiky po 1. 9. 2016

Pro základní školy hlavního vzdělávacího proudu se neúměrně navýšila složitá a nepřehledná administrativní činnost, především s povinným měsíčním vykazováním informací v materiálu „Výkaz o změnách v poskytování podpůrných opatření a jejich finanční náročnost“ (R 44-99).

Současná nefunkčnost systému a aktuální přetíženost poradenského systému brání poskytování odborné pomoci základním školám tzv. hlavního vzdělávacího proudu ve smyslu kvalifikovaného doporučení, jaká konkrétní podpůrná opatření zvolit, protože žádné z podpůrných opatření (včetně asistenta pedagoga) nemůže suplovat odbornou výuku vedenou speciálním pedagogem.

Pro školy a třídy zřízené podle § 16 odst. 9 školského zákona neúměrně narostla administrativní zátěž v souvislosti s povinností vypracovat individuální vzdělávací plán (IVP) pro každého žáka s diagnostikovanou lehkou mentální retardací.

Pro žáky s diagnostikovanou lehkou mentální retardací platí povinnost každoročního psychologického vyšetření jako podkladu k přiznání podpůrného opatření. Tento požadavek, který nelze odborně nijak odůvodnit, představuje flagrantně diskriminační přístup vůči žákům samotným i k jejich zákonným zástupcům.

Pro žáky středních škol s diagnostikovanou lehkou mentální retardací platí stejné pravidlo povinnosti ročního přešetření jako pro žáky základních škol. Tito žáci byli přijati ve správním řízení ke střednímu vzdělávání, neplní povinnou školní docházku a obor vzdělání, který zvolili je zpravidla tříletý a minimálně dvouletý.

2. Školská poradenská zařízení

Taxativně stanovená podpůrná opatření pro přiznání stupně podpory žákům se SVP například v případě žáků s lehkou mentální retardací nepředstavují skutečnou podporu těchto žáků ve vzdělávání. Jejich výčet ve spojení se zřízením funkce asistenta pedagoga nemůže nikdy nahradit vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami speciálním pedagogem. Podobná praxe ostatně neexistuje v žádné ze zemí, jejichž modelem inkluzivního vzdělávání se MŠMT údajně inspiruje.

Extrémní nárůst administrativní práce v souvislosti s tvorbou doporučení podpůrných opatření pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami neúměrně navyšuje čas a překračuje současné reálné kapacity škol i školských poradenských zařízení. To je v příkrém rozporu s nejlepším zájmem dětí, žáků a studentů.

3. Plán pedagogické podpory

Plán pedagogické podpory (PlPP) vypracovává škola bez nárokové finanční podpory (pro učitele i žáka). Toto podpůrné opatření nelze realizovat tak, aby byly naplněny vzdělávací potřeby žáka.

4. Finanční, materiální a personální zabezpečení přiznaných stupňů podpůrných opatření žáků se SVP

Školní psycholog i školní speciální pedagog, by měli být ošetřeni systémově a nikoliv jako podpůrné opatření.

Materiální podpora v rámci podpůrných opatření určená na pořízení nebo zapůjčení didaktických materiálů dosud fakticky není k dispozici. Zcela nevyřešeny jsou majetkové, resp. právní otázky, spojené s povinným zapůjčováním často velmi drahých pomůcek těm žákům s přiznanou podporou, u nichž není na základě dosavadních zkušeností jistota řádného nakládání se zapůjčeným majetkem školy.

V současné době nelze zabezpečit probíhající reformu školství v oblasti společného vzdělávání v ČR bez úpravy nastavených pravidel a podmínek.

Žádáme jednoznačný, srozumitelný a autorizovaný výklad všech obecně platných právních norem ve školství.

Zástupci zúčastněných odborných asociací ve školství na základě dosud získaných zkušeností konstatují, že aktuálně nastavený průběh realizace společného vzdělávání nemůže naplňovat proklamovaná očekávání a pouze přináší nepřiměřenou administrativní a personální zátěž bez přidané hodnoty v rámci slibovaného zkvalitnění vzdělávání na všech typech škol v ČR.

Tento text zdaleka nepředstavuje kompletní výčet všech problémů, které realizace novely školského zákona v praxi přináší.

Zástupci zúčastněných odborných asociací ve školství se domluvili na další spolupráci a v následujícím období budou nadále monitorovat průběh společného vzdělávání.

Asociace speciálních pedagogů ČR, Asociace ředitelů základních škol ČR, Asociace pedagogů základního školství ČR, Učitelské profesní sdružení, Expertní skupina ředitelů škol pro sluchově postižené, Asociace logopedů ve školství, Asociace poradenských psychologů, Asociace pracovníků speciálně-pedagogických center, Asociace pracovníků pedagogicko-psychologických poraden

Zástupci odborných asociací, kteří se podíleli na „Společném prohlášení odborných asociací ve školství“.

Asociace speciálních pedagogů ČR

Mgr. Martin Odehnal, předseda ASP ČR
PaedDr. Jiří Pilař, ASP ČR
PaedDr. Stanislav Drbout, ASP ČR
PhDr. Marcela Bernardová, ASP ČR

Asociace ředitelů základních škol ČR

Mgr. František Tomášek, AŘZŠ

Asociace pedagogů základního školství ČR

Mgr. Jaroslav Štercl, předseda APZŠ

Učitelské profesní sdružení

Jarmila Smejkalová, mluvčí UPS

Expertní skupina ředitelů škol pro sluchově postižené

Mgr. Václav Chmelíř, předseda expertní skupiny

Asociace logopedů ve školství

Mgr. Milada Kondlerová, místopředsedkyně ALOS
Mgr. Kateřina Denemarková, jednatelka ALOS

Asociace poradenských psychologů

Doc. PhDr. Jiří Dan, CSc, místopředseda APP

Asociace pracovníků speciálně-pedagogických center

PaedDr. Petr Petráš, předseda Ap SPC
Mgr. Zuzana Žampachová, místopředsedkyně Ap SPC

Asociace pracovníků pedagogicko-psychologických poraden

Mgr. Jiří Novák, místopředseda Ap PPP
PhDr. Jaroslava Štětinová, Ap PPP
Mgr. Zbyněk Ořechovský, Ap PPP

V Praze dne 3. 11. 2016

Dokument ve formátu PDF

Dokument ve formátu DOC